|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
Berounka
7. – 8. 6. 2014
Sobota
Posádka Romči s Ivošem a Karla s Dádou dorazily na start společně a včas, zato posádky Bertíka s Milanem a Věrky s Terezkou jako úplně poslední.
Na vodu se vyrazilo až před půl dvanáctou. Řeka byla vlídná a líná. Jezy byly nesjízdné, pouze jeden sjeli po hraně v singlu Romča a Karel s velkým potleskem. Cestou jsme
potkali pouze jedno občerstvení, ale zato s dobrým pivem. Jez u tohoto občerstvení U Rybárny se povedlo Romče jet po nohách s dopadem mezi kamení k Ivošovým nohám. Naštěstí
se jí nic nestalo.
Oproti minulému roku bylo úmorné vedro, ale to přálo plavcům, pěkně si to užívali a lebedili si v peřejkách. Cíl první etapy byl velký kemp bez stínu s písčitou plážičkou,
ale malým počtem sociálek. Večeře byla výborná, i když nezvykle byl ke guláši bramborový knedlík, zato řízek byl přes celý talíř. Pokulhávala pouze polévka s játrovými
knedlíčky. Tancování proběhlo v kolibě, velmi malé a špatně větratelné. To se tedy příliš nevydařilo, možná by přeci jen byl lepší tanec v trávě. Po tanci byly nastěhovány
zpět stoly a lavice a Bob do půlnoci hrál na kytaru. Kdo se zúčastnil, říkal, že to bylo bezva.
 *
Neděle
Nalodili jsme se v plánovaných deset hodin. Cesta nás čekala pohodová, o něco pestřejší než první den. Bylo více peřejí, ale nebyly příliš veliké. Sjížděli jsme pouze jeden
jez. Dalo se to krásně pohodově sjet, ale pro kormidelníky nováčky, jako byl Bertík a Věrka, to byl trochu adrenalin a asi i pro jejich háčky. Ale stala se tam příhodička.
Milan při naloďování na startu ladně poslal loď ze břehu a naskočil do ní. Získal za to obdiv pokukujících. Toto poradil i Bertíkovi, když nasedali před jezem. Jenže ten
jaksi skočil trochu vedle a převrhl celou loď. Nic se nestalo, tak loď vylili, znovu naložili a Bertíkovi se druhý pokus již vydařil.
Cestou jsme zastavili u jedné hospůdky, ale byla tam strašná fronta, která se pohybovala velmi pomalu, tak uspěli jen vytrvalí, většina ušetřila. My jsme si dali svůj oběd
ve stínu vrbičky a pak jsme pokračovali. Ještě jsme cestou měli jednu zastávku na zřícenině hradu Krašov. Je to velmi pěkná zřícenina a spolek dobrovolníků se snaží o její
záchranu, tak, kdo by měl zájem, může se přidat.
Do cíle to pak již bylo kousíček. V hospůdce jsme dali občerstvení a postupně se všichni rozjeli k domovům.
Akce byla vydařená, počasí nám přálo a nikomu se nic zlého nepřihodilo.
Zapsala Tereza
|
