|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
VLTAVA
23.-26. 5. 2013
Říká se, že nevstoupíš do stejné řeky, ale nám se to podařilo! Po 11 letech jsme jeli zas Vltavu, první řeku, kterou jsme sjížděli s Dvoranou
v roce 2002 tehdy ještě jen jako pár přátel, protože Trosky se z nás staly až v létě toho roku. Z tohoto důvodu není o našem prvním splutí
v kronice ani řádka, což je možná škoda, protože podrobnosti si teď už zas tak nepamatujeme.
A protože Vltava je naše nejdůležitější řeka a bylo by škoda, aby v kronice chyběla, rozhodli jsme se, že ji tedy pojedeme ještě jednou a jako Trosky poprvé.
A abychom si ji pěkně vychutnali, bylo naplánováno třídenní sjíždění. Jen nás trochu mrzelo, že se přihlásilo tak málo Trosek a některé se ještě před startem kvůli
počasí odhlásili, ale i tak jsme si to užili.
Sraz byl ve čtvrtek večer v kempu ve Vyšším Brodě.
V pátek se vyplouvalo na 21 km dlouhou trasu s přistáním v kempu Branná.
Nebylo to až tak dlouhé, jak se někomu mohlo zdát, protože Vltava celkem dobře teče a olejů je málo a cestou byly jen tři jezy.
V sobotu se plulo z Branné do Českého Krumlova. Trasa měla jen 13 km, protože večer byl naplánován tanec a odpoledne případná prohlídka Českého Krumlova.
Cestou byly dva jezy.
A v neděli byla celková trasa do cíle do Zlaté Koruny dlouhá 17 km, ale čekal nás průjezd Krumlovem, kde byly celkem čtyři jezy a pak ještě jeden jez před cílem.
Vše bylo naplánováno a objednáno, jen se zapomnělo na to nejdůležitější, a to objednat pěkné počasí. Už jsme zažili pár "vod", kdy nebylo nejlépe, ale takovou
zimu jsme nezažili za celou dobu ani jednou. Však také tento víkend byl nejstudenějším za posledních 30 let. Voda měla 12 stupňů a vzduch jen 7 stupňů. Do toho
foukal vítr a místy i dost silně pršelo. A toto "krásné" počasí vydrželo celý prodloužený víkend. Ale vydrželi jsme to i my.
Zápis jsem začala psát hned po akci, ale nepodařilo se mi ho uložit do týdne na net. Proto po týdnu dochází k jeho malému doplnění o následující odstavec. Během jediného
týdne se situace na řekách v Čechách
totiž změnila tak, že naše počasí lze hodnotit jako velmi krásné. Od pondělí se počasí neumoudřilo, ale naopak nepřestávalo pršet celý týden, takže od následující neděle
se rozvodnily skoro všechny řeky, říčky a potoky v Čechách, počínaje Vltavou, a došlo opět k stoleté povodni. Takže jezy, které jsme sjížděli my, po nás už v následujích dnech
nikdo nesjížděl, protože se přes ně přehnala povodňová vlna. Zničen byl i právě dokončený nový jez v Českém Krumlově. Takže jsme měli na počasí docela štěstí.
Ve čtvrtek odpoledne jsme my - Romana s Petrem a Míša s Ivanem dorazili autem do Vyššího Brodu, kde jsme měli objednané chatičky. Ty jsem objednávala již před
několika měsíci, aniž bych tušila, jak moc se budou teď hodit. Do chatiček jsme si dali věci a odjeli autem zpět do Zlaté Koruny, kde jsme nechali auta a vyhnuli se tak
složitému přejíždění s auty během víkendu, na které byl odborník zvláště Karel.
Odtamtud jsme šli kousek pěšky do Rájova, kde jsme chytli autobus do Krumlova a pak dál až do Vyššího Brodu.
Tam na nás už čekala Olinka s Fandou, kteří přijeli vlakem, a později večer dorazili i ostatní.
K večeru dokonce vysvitlo sluníčko a udělal se docela pěkný večer, takže jsme se na další dobrodružství těšili. Prošli jsme si klášter a jeho okolí a večer strávili
při hraní karet a u pivka.
Noc byla docela chladná, ale ráno, to bylo ještě chladnější.
V pátek ráno jsme tedy pobalili, odevzdali na loď nepotřebné věci a odevzdaně si došli pro lodě do kousek vzdálené půjčovny. Tentokrát jsme ani neodmítli vesty, které
nás pak cestou aspoň trochu hřály. Voda byla ledová, lehce mžilo a my jsme vypluli.
Netrvalo ani moc dlouho a čekal nás první jez. Nebyl dramaticky náročný, ale nikomu se na něj moc nechtělo, protože dole pěkně zaléval. Většina, tedy až na pár odvážlivců
jako je Karel, jez přetáhla. Jenže nebylo vyhráno. Pod jezem byl proud a kameny a tak ani naloďování nebylo nejlehčí.
A bohužel se tady hned při nastupování jedna naše loď zvrhla a Fanda byl tak pokřtěn. Zprvu to vypadalo docela dramaticky,
protože se nám vzdaloval nejen Fanda, ale i Olinka a loď, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Tedy až na to, že oba byli zcela mokří, a to v tomto počasí nebylo
nejideálnější. Drželi se všek statečně až do dalšího jezu. Ten vypadal docela dobře, ale opět pěkně zaléval. Petr měl touhu ho jet, takže ač jsme ho překonali
v pohodě, byla jsem až do pasu mokrá. Olinka s Fandou se odvážně pustili za námi, ale narazili do břehu a koupali se podruhé.
 * 
 * 
Kousek dál jsme se tedy osušili, převlékli a ohřáli v rybí restauraci, kde jsme dostali teplou polévku a velkou porci oběda a strávili tu příjemnou hodinku u kamen.
Další cesta už tak dramatická nebyla, cestou byl již jen jeden jez, který si sjel aspoň singl jen Karel a Petr. Poté jsme dopluli do kempu Branná, kde jsme měli opět objednané
chatičky, tentokrát s topením. To přišlo nejen pro namočenou posádku, ale i pro ostatní promrzlé plavčíky docela vhod.
 * 
Skoro celý večer pršelo, takže jsme byli rádi, že máme suché zázemí. V hospůdce dobře vařili, ale byla krytá jen shora, takže pěkně profukovala, tak se tam nedalo moc
dlouho být, a uchýlili jsme se raději docela brzy do postýlek.
Ještě předtím jsme si užili s Karlovým autem. Jelikož bylo na tento víkend naplánovano i Rallye Krumlov, byla večer silnice v okolí kempu uzavřena a Karel se tak nemohl
dostat pro své auto. Jediným řešením byla silnice na druhém břehu Vltavy, kam ho tedy Ivan na kanoi převezl a Karel pak stopoval zpět ke svému autu. Ovšem ani při návratu se
nemohl dostat autem do kempu a musel ho nechat na druhém břehu a pak přebrodit. Byl to docela zajímavý zážitek pozorovat brodícího se Karla po kolena v proudu řeky.
Ale vše dobře dopadlo.
Ani sobota k nám nebyla přívětivá a zima byla stále velká. Cestou nás zastihlo i několik přeháněk, ale semtam vysvitlo i sluníčko, ale to se nám spíš posmívalo, a brzy
zas zalezlo.
První jez byl sice pěkný, ale opět hodně zaléval, takže ho bylo lepší sjet opět jen v singlu. I tak loď jen s Petrem dost nabrala.
Druhý jez jsme sjeli s Petrem už oba, byl ještě hezčí, ale dost dlouhý a tak jsem se trochu bála, ale pod ním byla klidná voda, takže se dal krásně sjet.
Kromě nás ho sjel samozřejmě Karel, který sjižděl všechny jezy a některé i víckrát, a ještě pár odvážlivců. Do vody se prostě nikomu vůbec nechtělo.
 * 
 * 
Když zrovna na chvíli vysvitlo sluníčko, tak jsme si i zasoulodili a nechali se unášet Vltavou, která bezvadně tekla.
Při jednom takovém soulodění, kdy Karel byl zrovna na levoboku, jsme míjeli
dost velký kámen, kterému Karel zabrán do hovoru nevěnoval žádnou pozornost a včas naše plavidlo nausměrnil, takže najednou vyjel na kámen a Dáda trčela v několikametrové výšce nad námi.
Ostatní by zpanikařili a vyklopili by se, ale Karel opět sjel dolů, jako by se nic nestalo. Pro nás, kteří se zúčastnili jen jako diváci, to bylo úžasný zážitek a dlouho
jsme to Karlovi opakovali, ale už k opakování naštěstí nedošlo.
Do Krumlova jsme dojeli celkem brzy, protože nebyl důvod někde stavět, a ubytovali jsme se tentokrát v nové ubytovně zrekonstruované z bývalé továrny. Mělo to svoje pro i proti.
Pokoje byly pěkné, ale v naší části ještě neměli hotové sociálky, tak se muselo do druhé bodovy, kde byly sociálky luxusní a dokonce s teplou vodou, ale bylo to trochu dál.
Ostatní stanovali v cca 300 m vzdáleném kempu, kde se večer i tancovalo. A po tanci nám Bob ještě dost dlouho přes půlnoc hrál na kytaru, takže večer jsme si pěkně užili.
My jsme vydrželi až do konce, protože místo procházky do města, kam někteří zašli, ač pršelo, jsme si v postýlce odpoledně pěkně odpočinuli.
A ani neděle k nám nebyla přívětivá. Krumlov s jeho jezy jsme překonali statečně a dokonce jsme sjeli jako jedni z prvních právě otevřený nově zrekonstruovaný jez pod zámkem, který
má nainstalované zpomalovací kartáče, takže jízda po něm byla moc pěkná.
 * 
 * 
 * 
 * 
 * 
Cesta ubíhala docela v pohodě a k poslednímu jezu jsme dojeli se značným časovým předstihem. Za ním už následovalo posledních pár metrů a byl konec naší ledové plavby. Už jsem
měla ledové vody a všeho dost, takže jsem Petra nad jezem opustila a zbytek k autu došla pěšky. Petr dojel tedy poslední metry dobře i sám.
I přes děsné počasí jsme si to užili. Ale kdyby bylo lépe, tak jsme mohli sjet skoro všechny jezy a ještě si pěkně posedět v nějaké občerstvovně, kterých musí být za pěkného
počasí kolem vody spousty. Takto jsem viděli většinu zavřenou a stejně jsme ani na chladné pivo chuť neměli. Ale třeba si to někdy na Vltavě vynahradíme a sjedeme ji třeba na
raftu, kterých tu i přes nepřízeň počasí bylo docela dost.
Zapsala Romana
|
