Po výstřelu oznamujícím začátek hry otvíráme první šifru, obrázek chobotnice, kde je i spousta dalších mořských potvor, pár vlnek a pět prasátek. Že jsou oči každého tvora divné, až na nehodícího se pavouka, jsme si všimli hned, ale to nejdůležitější, mapu parku, jsme v obrázku hned neobjevili. Během první půlhodinky počítáme různé prvky na obrázku, oči, nohy apod., pojmenováváme potvory různými i neslušnými jmény a máme spoustu nápadů, které však k ničemu nevedou. Mně obrázek trochu připomíná cestičky v parku, ale vydáváme se na špatnou stranu, takže jeho skutečnou podobu neodhalujeme.
První nápověda rázem chobotnici promění na mapu parku a z prasátek se stanou orgové. Obcházíme je a každého se dle instrukcí ptáme, jak se dostaneme dál. Orgové nám všichni radí a jejich odpovědi se stále opakují. Děláme si poznámky, ale bohužel ne doslovné, takže na princip nemůžeme dlouho přijít. Spíš se nám zdá, že to, co říkají, není důležité, ale spíš hledáme něco, co mají u sebe nebo na sobě. Pořád se nemůžeme hnout z místa a čekáme na další nápovědu, která nám trochu pomůže v tom, že přesné znění věty je důležité, ale pořád to není ono. Máme seřazeno podle počtu písmen, ale nevíme, co s tím, až mě napadne, přečíst poslední slova a konečně máme heslo. Že existovala i druhá možnost, nás samozřejmě vůbec nenapadlo a byli jsme rádi, že po tak dlouhé době máme aspoň něco. Ze startu odcházíme jako jedni z posledních, ale zatím v pohodě.

2. stanoviště

Na další stanoviště jedeme kousek autobusem, i když začátek Kunratického lesa není moc daleko, ale chceme si ušetřit nohy. Bohužel zastávku přejíždíme, takže se k dalšímu stanovišti musíme docela velký kus vrátit. U dubu dostáváme dvě šifry, normální a alternativní, která umožňuje přeskočit až na sedmičku. Po zkušenostech z loňska o přeskakování zájem nemáme, rádi bychom si aspoň trochu zaluštili.
Druhá šifra je jednoduchá, za chvíli v textu vidíme slovo rybník a s touto informací to už celkem rychle vyřešíme a dodatečně hledáme, kde je začátek a kde konec textu a za chvilku čteme písmenka ve správném pořadí. Pokračujeme v přesunu podél kraje lesa a pak celkem příkře z kopce k rybníku.

3. stanoviště

Na třetí stanoviště u rybníka docházíme už za tmy. Nejprve moc nechápeme, oč se v textu jedná. Spousta vět s vykřičníkem připomíná nějaké titulky z bulvárního časopisu. Navíc některé příběhy jsou zjevně propojené. Pak nám začne něco připomínat dvojitá sebevražda teenagerů a konečně odhaluje dílo Romeo a Julie a pak i další díla Shakespeara. Nalézt jejich správné názvy nás však dost zdrželo a vysílilo. I přes googlení a volání příteli na telefonu se nám nepodařilo určit všechny správně. Z písmenek vychází něco jako Nový hrad, ale bez upřesnění. Vydáváme se tedy do strašidelného, zaplaveného a podmáčeného lesa, ze kterého jde docela hrůza.

4. stanoviště

Protože přesně nemáme vyluštěno, nevíme, kde přesně hledat. Docházíme pod Nový hrádek, kde vidíme několik luštících týmů, ale šifru nenacházíme. Vydáváme se tedy s Romčou do kopce na Nový hrádek, kde je další skupinka týmů a naštěstí i šifra. Se zadáním se vracíme na dolní cestu a zkoušíme luštit. Změť čar trošku připomínala písmenka, ale jak je přečíst nás nenapadá. Ani nápověda nám nepomáhá a pokoušíme se tedy další místo aspoň vyhaluzit. Bohužel to nejde a navíc ani nepotkáváme nějaké týmy, za kterými by se byť proti pravidlům dalo jít. Jdeme ještě kousek lesem, ale opravdu nepůsobí bezpečně, tak raději vycházíme na hlavní silnici. Tam za chvíli jede Romče s Ivošem poslední noční autobus domů, tak je škoda to nevyužít, když už stejně nevíme, jak dál. Rozcházíme se po neúspěšném luštění a v ranních hodinách se dostáváme všichni do postele.

Zapsala Romana