|
|
|
|
Paralaxa
Rozhodli jsme se, že jednu říjnovou sobotu opět strávíme na šifrovačce. Tentokrát na té, které jsme se jednou už účastnili a u které jsme věděli, že nemáme šanci dojít,
ale chtěli jsme to zas jednou zkusit. Bylo nás pět – Romana, Terezka, Bára, kterou minulá nakládačka neodradila, Míša, kterou jsme přemluvili, že to nebude tentokrát tak
fyzicky náročné a že bude dost času na odpočinek, a Kuba, kterého jsme naverbovali v seznamce, a který s námi šel vlastně jen díky Terezce, protože já, když jsem zjistila,
co je to za kapacitu (profesor matematiky na ČVUT), tak jsem ho chtěla „zrušit“, aby si nemyslel, že jsme nějaké blbky. Ale nakonec se z něj vyklubal docela příjemný chlapík,
který měl pro naše nenadání i pochopení.
Sešly jsme se v tramvaji, a když jsme dojížděly na místo srazu, spatřily jsme Kubu na zastávce a veškeré naše obavy padly. Působil trochu exoticky s velkým deštníkem a velkou taškou se svačinou, ale kdo ví, jak jsme působily my na něj.
Cestou k Břevnovskému klášteru jsme se svezli kousek tramvají a před klášterem prošli skoro bez povšimnutí kolem posvícenských stánků. Moc nás to nezdrželo, ale nedát si posvícenský koláč prostě nešlo. Šifru jsme našli hned a stejně tak rychle jsme ji i vyluštili.
Přesun na další stanoviště byl celkem krátký a po rovině. Tady jsme dostali od orgů kefír s tím, že se opravdu o šifru nejedná a který jsme pak ani nevypili, protože na to nebyl čas a navíc jsme ho zapomněli u Kuby v batohu. Snad mu chutnal a při jeho pití si nás třeba i vzpomněl. Šifra byla pěkná a lehká.
Pak následoval opět krátký a příjemný přesun na Kajetánku, ale bohužel začalo trochu pršet. Šifra byla na velkém papíře a byla několikastupňová a dala nám trochu víc zabrat, i když se nám pak po vyluštění moc líbila. Vše bylo jasné, jen na to přijít nám chvíli trvalo. Jednalo se o spojení Brailla, morseovky a praporkové abecedy. Společnými silami jsme to ale zvládli a spokojeně mohli vyrazit na další stanoviště na Dlabačov.
Toto stanoviště se nacházelo na předpokládaném místě, které jsme tušili ještě před vyluštěním, že tamtudy někudy půjdeme. Zde jsme viděli spoustu týmů a z toho jsme usoudili, že to tak jednoduché nebude. Vzali jsme šifru a jdeme si sednout na nedalekou lavičku. Ale po chvíli začíná opět pršet, tak zalézáme poprvé a ne naposledy do hospody, kde si dáváme polévku na zahřátí. První část šifry máme vyluštěnou, ale nevíme, co s tím. Teprve tady po dlouhé době si všímám toho, že na šifře je napsáno, že se nemáme vzdalovat ze stanoviště. Po příchodu zpět na místo nám začíná být jasné proč. Čísla, která nám vyšla, se týkají stožárů okolo tramvajové smyčky. Ale ať to bereme z jakékoli strany, pořád nám nic nevychází, i když máme s Kubou stejnou myšlenku na dvojkovu soustavu. Bohužel musíme vzít první řešení.
Cesta na další stanoviště ke stadionu Evžena Rošického proběhla v pohodě a šifru nalézáme brzy. Je u ní bonus, pro který se musí dojít ke hvězdárně a Kuba se nabízí, že tam dojde, abychom zatím vyluštili další stanoviště. Vypadá to úsměvně, ale opravdu po chvíli Terezka přichází na nápad a netrvá dlouho a skutečně máme vyřešeno. Právě v čas. Kuba se vrací s vyluštěním bonusu a můžeme vyrazit dál. Odpojujeme se s Terezkou na krátkou zacházku pro kešku a když po chvíli zdržení dorazíme k týmu zpět, mají díky Míše už skoro doluštěno.
Další stanoviště moc daleko není, ale čeká nás pěkný kopec a na jeho vrcholu i šifra. Bohužel začíná pršet a my navštěvujeme podruhé hospodu. Tady pěkně v suchu, teple a při dobrém jídle a pití padá jeden nápad za druhým a také tak rychle zjišťujeme, že jsou k ničemu. Chceme se vzdát, ale Kuba nám to nedovoluje. Bereme sice nápovědu, ale ta by nám byla k ničemu, ale Kuba na nás vysype vzoreček na odpor. Když vidí naše nechápavé výrazy, snaží se nám princip vysvětlit, ale je to trochu nad naše chápání. Snažíme se mu tedy aspoň nepřekážet a po pracném luštění máme další stanoviště. Venku je ale už tma, naštěstí ale přestalo pršet.
Pomalu se blíží konec časového limitu, takže víme, že moc daleko se už nedostaneme. Ale proč to aspoň ještě kousek nezkusit. Přecházíme železniční most a poté usedáme opět a tentokrát naposled do restaurace. Je to dnes už potřetí, což se nám při žádné jiné šifrovačce nestalo. Pouštíme se do luštění a netrvá to zas tak dlouho a díky praporkové abecedě nám vychází další stanoviště. Je už ale za 5 minut konec, takže přesun je zbytečný. Kuba by sice nejraději celé došel mimo hru, ale nám to stačí, loučíme se a jedeme domů.
|
*
*
