|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
Leonardo
16. 6. 2012
Milan se opět obětoval a dovezl nás do Hradce autem, abychom nemusely s Terezkou vlakem. Zvláště pak ráno po akci by to nebylo
úplně nejlepší, protože bychom musely dlouho čekat na první spoj.
Po dobrém obědě v nové restauraci se zahrádkou a milou obsluhou jsme se sešly s našimi novými přáteli Pavlem, Bertem a Filipem
na nedaleké autobusové zastávce a vydali se na start. Přes zprvu trochu rozpačitý začátek jsme se nakonec dali dohromady a
spolupráce docela dobře fungovala. Kluci měli trochu podobný přístup k luštění šifer, jen v některých případech byli trochu víc
laxní a některé nápady se tak nedotahovaly do konce.
Předpověď počasí se již na startu potvrdila, bylo opravdu dost vedro, tak jsme se docela těšili do lesa, ale bohužel tentokrát
byla hra zcela městská a hodně autobusová.
Po prezenci jsme dostali zadání první šifry. Úkolem bylo navštívit místní hasičský sbor a z výkladu získat indicie pro další
postup. Museli jsme se rozdělit do tří skupin: A – já a Pavel, B – Filip a Bert a C – Terezka. Každá skupina měla zjistit jiný
údaj, ale provázející hasiči si to asi trochu popletli a údaje nám předali trochu zmateně a navíc všechny všem. Po prohlídce
jsme se měli rozhodnout, kam se vydáme. Z údajů vyšlo, že pojedeme z určené ulice blízko Orlovny na výlet autobusem neznámo kam.
Takže jsme zažili další autobusový odjezd jako kdysi na Sově a i počasí bylo stejně tropické.
I když jsme věděli, kam máme jít, a do odjezdu autobusu zbývalo jen pár minut, museli jsme čekat na C, které se nám v hasičárně
trochu zdrželo. Rychlým krokem jsme tedy pak dorazili na místo, kde jsme po zaplacení jízdného usedli do sice pěkného, ale
nedýchatelného autobusu. Náš spěch byl trochu zbytečný, protože se zjistilo, že se nemůžeme všichni do jednoho autobusu vejít,
takže pojedou dva. Čekali jsme na druhý bus, který po chvíli přijel, ale k překvapení orgů se jednalo o obyčejnou Karosu, což
by nám asi nevadilo, ale podle orgů bylo třeba, aby autobus měl DVD přehrávač, a to neměl. Proto došlo k dalšímu dělení týmů,
aby alespoň část mohla řešit šifru. Bohužel nebylo všem technickým problémům konec a z DVD jsme slyšeli pouze zvuk, protože se
asi přehřálo. Nejprve jsme se snažili doplnit do toho, co slyšíme, chybějící slova, pak jsme zkusili z délky pípání udělat
morseovku, ale k ničemu to nevedlo.
Dorazili jsme na Kunětickou horu a měli jsme vedra docela dost, a to nás čekal výstup do kopce ke hradu. Dali jsme si pivo nebo
zmrzlinu a nevěděli jsme přesně, co máme dělat. Po chvíli došla SMS, že nás na hradě čeká přednáška. Jenže protože nešel obraz
na DVD, stále jsme nevěděli, co máme vlastně kde zjišťovat. Opět jsme se rozdělili. Klukům se nechtělo platit vstupné, tak
zůstali před hradem a my s Terezkou jsme šly dovnitř.
První výklad jsme moc neslyšely, ale pak přišel teprve ten správný průvodce a navíc i org, od kterého jsme dostali přepis šifry
z autobusu a dozvěděli jsme se, že máme na hradě najít další šifru. Takže jsem zavolala Pavlovi, aby si pro přepis došel a my
zatím začaly hledat na hradě šifru. Ale moc se nám to nedařilo. Kluci zatím luštili, ale asi ne moc důkladně, protože jim nic
pořádného nevyšlo.
Když jsme konečně našly šifru a zjistily jsme, že máme nejprve najít rybník podle předešlého vyluštění a pak odpovědět na pár
otázek z hradu, věděly jsme, že budeme muset trhnout řešení, protože čas odjezdu autobusu se blížil a my jsme stále nevěděly,
odkud by měl odjet. Terezka aspoň rychle oběhla hrad a zjistila skoro vše potřebné k pomocným otázkám. Takže jsme neměli zatím
žádné pořádné řešení a opět jsme vyrazili k autobusu. Vedro bylo pořád děsné a nálada nic moc. Zatím byla akce taková divná.
Byli jsme celkem unavení a navíc z hradu jsme toho také moc neměli.
U autobusu jsme dostali další šifru a šli jsme si sednout do autobusu, který po chvíli odjel. Tady se poprvé setkáváme s tím,
že jedna kopie šifry pro pět lidí je opravdu málo a že je třeba všechny nápady aspoň trochu zkusit. Autobus nás dovezl zpět na
start a my jsme nevěděli, jak dál. Střihli jsme další nápovědu a z té vyšlo najevo to, co Terezka říkala už cestou, že by se
mohla třeba vybarvovat sudá anebo lichá čísla.
Řešení jsme tedy měli, jen jsme nevěděli, co dál. Vyšlo nám slovo Barchuvek. Na mapě v Hradci nemůžeme nic takového najít, jen
asi 20 km za Hradcem je vesnička toho jména. Propíchnutí na druhou stranu mapy nic nepřineslo a do takové vzdálenosti se nám
tedy rozhodně nechtělo. Ani Google nepřinesl žádné informace. Ostatní kolem sedící týmy na tom byly podobně. Po nějaké době
však přišla SMS s upřesněním, protože někdo orgům volal, že je něco špatně. Barchůvek je sice ulička v Hradci, ale nikdo kromě
místních o ní neví.
Tady došlo k prvnímu střetu mezi členy našeho týmu. Další stanoviště se nacházelo cca půl hodiny jízdy autobusem a kluci nebyli
moc pro platit za jízdenku. Nabídly jsme jim, že pro šifru dojedeme, ale to se jim také nelíbilo. Navíc v posledních informacích
před hrou bylo napsáno, že se tentokrát vyplatí celodenní jízdenka, tak bylo jasné, že budeme více jezdit. Nakonec s velkým
odporem jízdenku koupili.
V autobuse se Terezka dala do řeči s jedním pánem a zjistila, že on u této ulice bydlí a že nám tedy ukáže, kde je nejlepší
vystoupit. Kdybychom se řídili radou našeho šéfa, který věděl vše nejlíp, tak jsme šli min. jednu až dvě stanice zbytečně.
Na stanovišti jsme dostali zkumavky, různé tekutiny, lžičku a brčko a šli jsme dělat podle pokynů pár chemických pokusů. Za pár
minut jsme podle toho zjistili, že máme požádat orgy o koláčky. Chemické pokusy se nám moc líbily, pěkné zpestření hry.
Kluci rychle koláčky rozdělali, aby zjistili, že v nich vlastně nic není, tedy kromě toho, že každý obsahoval jinou náplň -
tvaroh, kokos, květák a okurky, tedy aspoň takto to vyhodnotili kluci. Tak jsme se hodnocení ujaly my a vyšlo najevo, že okurky
jsou rebarbora a květák ananas. Pak už nebylo těžké z prvních písmenek zjistit, kam máme jet dál.
Vyšla nám ulice Krátká, která byla však opět na druhém konci Hradce, takže opět na autobus. Naštěstí jsme nemuseli nikde čekat
víc jak 5-10 minut. Náš šéf opět věděl nejlíp, kde je nejlepší vystoupit. Jeli jsme s jiným týmem, který popojel ještě jednu
stanici a byl u šifry samozřejmě dříve. To nám však nevadilo, na čas si nehrajeme a zatím ho máme dost.
Šifru jsme našli hned, jen nevíme, co s ní. A protože další stanoviště je vzdáleno opět cca 30 minut jízdy busem a z této šifry
máme vyluštit, co tam máme najít, odcházíme na autobus, který nám opět za pár minut přijel. Cestou jsme se snažili luštit divná
čísla, ale nic nás nenapadlo.
Když jsme se blížili k místu další šifry, bylo mi povědomé. Na místě se to potvrdilo, že jsme u domu, kde bydlí orgové. Obešli
jsme ho, ale nevěděli, co máme přesně hledat. Tu se Bert opřel o lampu a padlo mu do oka její číslo, které bylo nápadně podobné
číslům z šifry. Bylo jasné, že jsme udělali fatální chybu, když jsme opustili místo předešlé šifry. Musela se totiž luštit na
místě. Jelikož ale stanoviště bylo dost daleko, tak i přesto, že jsme věděli, co máme dělat, tak jsme trhli další řešení. O tom,
že čísla na lampách jsou jedinečná vím, ale protože značení v Hradci je podstatně jiné než v Praze, nenapadlo mě to.
Z lamp mělo vyjít auto s pardubickou značkou. To jsme také našli kousek od domu orgů a za sklem nesvítící diody. Kluci po chvíli
objevili tlačítko, ale rozsvítila se jen jedna dioda. My s Terezkou na to nevěřícně koukáme, ale kluci přišli na princip hned
a konečně máme pořádně vyřešenou šifru. Na tuto bychom my tedy nepřišly.
Další stanoviště není zas tak daleko, tak jedeme autobusem jen kousek. Šifru máme nalezenou hned, ale opět nevíme, co s ní.
Kluci se snaží luštit a my se jdeme poprvé a naposledy podívat po blízké kešce, kterou jsme však bohužel nenašly. Po našem
návratu to je s šifrou stejné, jako před naším odchodem, tak bereme nápovědu. Být to v Praze, tak šifru asi máme. Jednalo se
totiž o městské části v Hradci, což mohli kluci dát. I po nápovědě mají s interpretací trochu problémy, ale to už podle mapy
dohledáváme správně my.
Opět jdeme kousek pěšky. Už to vypadá, že se z centra zas tak daleko nehneme. Poněkolikáté zdoláváme schody na Velké náměstí.
Sice protestujeme, že ulice, která nám vyšla, je pod náměstím, ale Pavel nás vede vpřed. Na místě zjišťujeme, že opět neměl
pravdu. Scházíme dolů pod náměstí a v jedné výloze nalézáme námořní vlaječky a po jejich pojmenování vychází nesmysl. Bert se
však na písmena podíval z jiného pohledu a už víme, kam je třeba jít.
Kluci mají opět hlad, tak vyrážíme s Terezkou na místo napřed. Už se pomalu stmívá a my se ocitáme skoro samy v odlehlém parku.
Poprvé jsme místo se šifrou přešly, ale podruhé jsme ji objevily. Přečetly jsme si, že je třeba dostat se na mostek pro klíč.
To už ale dorazili i kluci, takže tento úkol zůstal na nich. Bert bravurně přelezl mostek a klíč máme. Za chvíli se kluci pouští
do luštění a už nám zbývá určit jen klíč k závěrečnému zámku. I na to brzy přicházíme a vyrážíme do cíle.
Pod novým hradeckým mostkem se nachází krabička s kódovým zámkem a po chvíli ji máme i my otevřenou. Do půlnoci je ještě dost
času. Voláme závěrečné heslo a dělíme se. Kluci jdou do hospody na pivo, ale protože je tam příliš hluku i kouře, jdeme s
Terezkou do auta za Milanem.
Tady nás čeká další etapa bojovky, protože auto nemůžeme najít. Ale i toto zdoláváme a usedáme do auta. Sdělujeme rozespalému
Milanovi svoje zážitky a čekáme na půlnoc.
V cíli nás čekají orgové a občerstvení, výsledky i rekapitulace šifer a vyhlášení výsledků.
Nakonec jsme skončili uprostřed a z
15 týmů, které došly z celkového počtu 20 týmů do cíle, jsme 9., takže celkem úspěch. Hlavně máme spoustu zážitků a zkušeností
ze spolupráce s členy jiného týmu. V září na Sově budeme tvrdými konkurenty, takže se dost těšíme, kdo bude nakonec lepší.
|
