Po čtyřech letech se konalo výjezdní zasedání opět na Pencovce. Akce měla být původně pojata jako oslava Karlových narozenin, ale když Karel neměl zájem, zařídili jsme akci jinak. I tak jsme se měli moc dobře a všichni jsme si to užili.
Akce se zúčastnilo celkem patnáct Trosek - Romana, Petr, Jiřinka, Olinka, Láďa, Míša, Ivan, Ája, Míra, Jirka, Terezka, Milan, Věruška, Bertík a Jana a čtyři hosté - Jarka, Honza, Dáša a Bohouš.

Zpět

Zpět na hlavní stránku

VII. výjezdní zasedání
Pencovka
28. 9. - 2. 10. 2011

Užší vedení Romana, Petr, Olinka a Jiřina vyrazilo z Prahy již ve středu na státní svátek, abychom si hor pořádně užili. Počasí bylo nádherné, takže to byla dobrá volba.
Během tří dnů jsme si udělali několik krásných výletů do okolí. Ve středu jsme si prošli Vrchlabí a objevili v něm několik tajemných zákoutí, mj. např. skrytou kapličku, studánku a podívali se na Vrchlabí trochu z jiné strany. Odpoledne jsme se sešli s Láďou, který se mohl zúčastnit pouze dva dny, ale i tak jsme s ním zažili spoustu legrace.

*

Sraz jsme měli s Láďou ve Strážném, protože si Láďa nebyl jist cestou, tak jel na motorce na chatu za námi. Vyjeli jsme skoro až nahoru k chatě a tu jsme spatřili Moniku se psem. Zastavili jsme u ní, abychom zjistili, kam má namířeno, a tu se to stalo. Nejdříve jsme nechápali, čemu se Monika směje. Až jsme se podívali do zrcátka a tam jsme nic nevděli. Až po chvíli jsme spatřili Láďu, jak se zvedá ze země. Na štěrkové cestě neubrzdil svou motorku, když jsme my zastavili, a prostě i s motorkou upadl. Nevěděli jsme, zda se máme smát nebo Láďu litovat. Trochu pajdal, ale naštěstí to nebylo nic vážného, takže vše dobře dopadlo a my si měli celý večer o čem povídat.

Ve čtvrtek jsme si udělali pěší výlet do okolí, kterého se zúčastnili všichni, tedy i Láďa a Jiřinka. Výlet byl naplánován cca na 12 km s tím, že v polovině bude možnost si cestu trochu zkrátit. Cesta vedla nádhernou krajinou a počasí nám přálo. Asi v polovině cesty se od nás odpojili Láďa s Jiřinkou a já s Petrem a Olinkou jsme pokračovali dál. Náším cílem byla chata z filmu S tebou mě baví svět, kterou jsme po náročném výstupu skutečně našli. Majitelé nebyli doma, tak jsme si mohli vše z blízka prohlédnout, porovnat s filmem a v klidu tu i posvačit.

*

Nedaleko odtud jsme navštívili i příjemnou hospůdku, která byla sice zavřená, ale pan hostinský byl vstřícný a pustil nás dovnitř. Chvíli si s námi povídal a dokonce nás seznámil i se svou vlčicí Tarou.
Cestou zpět jsme trochu zariskovali a vydali se jinou neznačenou cestou podél potoka, protože se nám nechtělo stoupat v tom horku strání, kterou jsme sklesávali. Kopci jsme se nevyhnuli, ale cesta byla mnohem příjemnější a docela rychle nám utekla. A dokonce jsme ani moc nepřekročili předpokládanou délku trasy. Ušli jsme něco málo přes 13 km.

Doma nás už čekala odpočatá a rozesmátá Jiřinka. Láďa opět zabodoval. Po návratu si jel koupit něco dobrého k jídlu a když se vrátil, tak už měl skoro uvařeno. Vzal to totiž zkratkou po turistické cestě s mnoha hrboly a jak tak skákal z jedné díry do druhé, praskla mu v kufru lahev s vodu. Voda rozmočila obal na vajíčka, takže vajíčka nebyla chráněna, a tak mohla lahev všechna vajíčka rozbít. Láďa měl tedy v kufru skoro hotovou amoletu. Takže když jsme přijeli, tak sušil nejen kufr, ale i rozmočené rohlíky a hlavně všechny doklady, které měl u nákupu. Ale bral to statečně.
Večer jsme si udělali ohýnek a pěkně jsme si ugrilovali kuřátko, slaninu a sekanou a vydrželi jsme venku skoro do sedmi, jak bylo krásně.

*

Na pátek jsme si naplánovali už jen malý výlet, protože jsme očekávali příjezd ostatních. Láďa nás opustil, tak jsme jen ve čtyřech vyrazili. Bylo zase krásně, ale v údolí docela chladno. Dnešním cílem byly Hnědé skály. Já s Olinkou jsme to vzaly přímo, Petr s Jiřinkou je měli obejít a pak jsme se měli všichni sejít. Nám se však hledání trochu protáhlo, takže nakonec výlet dopadl zcela jinak, než bylo plánováno. Ale i tak jsme si ho užili a Jiřina s Petrem se trochu víc prošli.

Odpoledne jsme se sešli ve Vrchlabí s Míšou a Ivanem, kteří na nás raději počkali, aby nebloudili. Společně jsme pak dojeli na chatu a tam už na nás čekala Jarka s Honzou. Ti nám vyprávěli, že cesta na chatu nebyla tak jednoduchá a i když jsem jim dala podrobný popis, trochu zabloudili. Dostali se k cestě s posedem a tam se pokoušeli vyjet po turistické cestě směrem k chatě. Na rozcestí totiž byla nešťastně uvedena cedule k Pencovce s malými písmenky, že je jen pro pěší. Když už auto opravdu nezabíralo, rozhodl se Honza, že se raději vrátí a dostal se na tu správnou cestu. Tomuto příběhu jsme se pousmáli, ale to jsme nevěděli, že nejsou toho dne jediní, kteří na cestu s posedem zamíří.

*

Asi za dvě hodinky dorazila Dáša s Bohoušem. Předtím ale hlásili, že jsou také u posedu a kudy tedy mají jet. Naštěstí jim to do kopce moc nejelo, takže se vrátili na správnou cestu brzy. Poté dorazili Ája a Míra, kteří jako jediní dojeli bez bloudění a návštěvy posedu. Začalo se stmívat a pořád nám chyběly tři posádky.

Nejvíce potíží jsme měli s posádkou Terezka, Milan, Věruška, Bertík a Jana, kteří po horách pěkně bloudili a chvílemi to vypadalo, že ani nedorazí. K posedu se samozřejmě dostali také, ale až po té, co už byli v jiném zákazu vjezdu. Od posedu pak opět špatně zabočili a dostali se k jiné chalupě. Když už navštívili všechny okolní chalupy a u jedné dokonce zburcovali domácí, protože se tam nemohli otočit, tak konečně dorazili i k nám. To už jsme měli zorganizovanou záchrannou výpravu, ale když jsme zahlédli nedaleko světla jejich auta, tak jsme ji odvolali.
Těsně před nimi dorazil i Jirka, ale bohužel bez Ireny, které prý nebylo dobře. Než ale dorazil, tak volal, zda je to dobře, když míjí posed. To jsme se už mlátili smíchy a nebyli jsme schopni mu vůbec odpovědět. Z toho poznal, že určitě není na správném místě, jen nevěděl, proč se tomu tak smějeme.

Takže přes tyto problémy se nakonec všechny posádky šťastně sešly. Nedorazila opět jen Romča s Ivošem, kteří až večer poslali SMS bez vysvětlení, proč nedorazí.

Až se všechny posádky ubytovaly a některé urovnaly pocuchané nervy, zasedli jsme konečně ke stolu a mohli probrat plán na příští den. Poté došlo i na country a pěkně jsme si i zatancovali.

Sobota