|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
Noc Tapürů 4
18. - 19. 9. 2010
Úvod
Když Tapüři před čtyřmi roky v roce 2007 začali, neměli jsme za sebou vůbec žádnou zkušenost s šifrovacími hrami. Takže když
se objevila i v Praze možnost hry, která se díky absolutním nápovědám nechala dojít do cíle, řekli jsme si, že to zkusíme.
V prvním ročníku jsme polovinu šifer vyluštili a na druhou polovinu jsme si vzali řešení, ale do cíle jsme došli a navíc jsme
za to dostali od orgů zvláštní ocenění.
Další rok byl poměr trochu horší, ale přeci jen se nám podařilo pět šifer vyluštit a do cíle jsme samozřejmě zase došli.
Zvažovali jsme, zda to pro nás má do budoucna cenu, ale řekli jsme si, do třetice všeho dobrého a zlého a u toho jsme měli
asi zůstat, ale …
V loňském třetím ročníku jsme byli nad naše očekávání úspěšní, vyřešili jsme dvě třetiny šifer, navíc trasa mimo Prahu byla
zajímavá a dokonce jsme neskončili na posledním místě, natož aby se náš čas za penalizace nějak výrazně odlišoval od ostatních
týmů.
Takže letos jsme se na Tapüry moc těšili. Bohužel se nám nepodařilo dát dohromady plně obsazený tým a zůstaly jsme úplně samy.
Věděly jsme, že je to dost odvážné, ale chtěly jsme to přeci jen zkusit.
Šifrovačka
Na startu jsme byly plny očekávání a nadšení, které ale postupně opadalo. Úvodní šifra nám prostě nesedla, získaly jsme jen
jedno heslo a nevěděly, co dál. Tak jsme si řekly, že popojdeme dál a tak získáme čas na další luštění, protože sedět do
poslední chvíle na startu a nevědět, co dál, a pak už ostatní týmy nepotkat a chodit po trase samy, se nám moc nechtělo. Takto
jsme měly šanci být aspoň chvíli mezi ostatními.
Bohužel ani na prvním stanovišti jsme nedostaly ten správný nápad, nebo možná dostaly, ale nedotáhly ho do konce. Chyběl nám
určitě aspoň ještě jeden člen týmu. Tak jsme se vydaly dál. Takový začátek jsme opravdu nečekaly, navíc nám nešly vyluštit ani
vedlejší úlohy pro nápovědy. A že jsme si nedošly pro terénní nápovědu? Asi k tomu nebyl ten správný impuls nebo jsme tušily,
že se budeme muset zas vracet a stejně nám to nepomůže.
Na dalším stanovišti byl úspěch, že jsme ho vůbec našly, když jsme viděly některé ostatní týmy, jak dlouze šifru hledají. Tato
šifra byla asi jednoduchá a měla nám už docvaknout, ale nějak jsme ji nedotáhly do toho správného konce. Jestli to bylo tím,
že jsme nebyly správně nakopnuty, že jsme zvolily špatné místo k luštění nebo čím, nedokážu objektivně posoudit. Prostě to tak
bylo. Možná, že jsme toho měly už tady nechat, ale bylo hezky a bylo škoda jít jen tak domů.
Na dalším stanovišti sedělo už spoustu týmů a bylo jasné, že se jedná o těžkou šifru. Ale vyhlídka tady byla pěkná, sluníčko
pořád ještě svítilo, bylo prostě hezky, jen ten nápad zase nepřišel. Zavolaly jsme si odevzdaně o další řešení s tím, že příště
už skončíme, když s tím nehneme.
Na Jezerce jsme však po chvíli šifru vyřešily a konečně mohly jít dál bez volání. Říkaly jsme si, že teď to už určitě půjde.
Povzbuzeny předešlým úspěchem jsme na dalším stanovišti zasedly a luštily. Po dost dlouhé době jsme vyřešily první část, ale dál
jsme nevěděly, co s tím. Tato šifra byla pro nás velkým zklamáním, že po prvním vyřešení to dál nešlo, a byly jsme tam, kde
bychom byly i bez luštění.
Řekly jsme si tedy, že popojedeme ještě kousek dál, dokud bude jezdit denní MHD a když trasa nepovede moc ven z
města. Terezka toho už chtěla dávno nechat, ale já přeci jen chtěla dojít jako vždy až do cíle. Slíbila jsem jí, že tedy
poslední metro stihneme.
A protože další a další stanoviště směřovala zase zpět do centra, pěkně jsme s nimi postupovaly k domovům.
Orientační „běh“
No a pak jsem přišla na ten nápad. Když nám přišla SMS, že první týmy jsou jen dvě stanoviště před námi, navrhla jsem, že je
zkusíme dostihnout a trochu je popohnat k většímu výkonu.
Na stanovištích jsme pak už jen vyzvedly šifru a po pár minutách zavolaly o řešení. Pak už bylo pro nás nejtěžší jen zvolit to
nejlepší dopravní spojení.
A konečně to přišlo, tedy spíš přišla - SMS „Jste první. Gratulujeme!“ Úžasné! Prostě ten pocit, i když jsme věděly, za jakou
cenu to je, prostě měly jsme z toho radost. Možná to nikdo nepochopí, ale rozhodly jsme se v tuto chvíli prostě pro jinou hru.
Po této SMS jsme další šifře věnovaly delší pozornost a opět se snažily ji prolomit, ale nešlo to. Takže jsme si řekly, co s
načatou nocí? Prostě už to dojdeme a navíc by nebylo špatné dojít jako první.
Při dalším přesunu nám ujel o pár minut noční autobus, takže jsme musely na Ladronku do kopce pěšky a pak jsme ještě dlouho
nemohly najít stanoviště, takže nás dva týmy dokonce předběhly. Aspoň jsme se vyhnuly tomu, že by orgové musely být někde
kvůli nám dřív, což musím přiznat, nám opravdu v té chvíli nedošlo. Ale nestalo se tak, takže nás to nemusí mrzet, že bychom jim
způsobily nějaké těžkosti.
V černém parku jsme se docela bály a stejný pocit jsme měly i v temné uličce u kláštera. Ale překonaly jsme se a hnaly se dál.
Konec!?
Do cíle jsme dorazily brzy po ránu, docela vyčerpané a měly jsme v úmyslu hned jít. Ale orgové nás ještě zdrželi závěrečným
úkolem. Skládačka byla celkem zajímavá, i když nám to zprvu moc nešlo. Ale částečný úspěch jsme nakonec zaznamenat mohly. Tím
jsme ukončily naši účast na Tapürech.
Ještě než došly další týmy, tak jsme se rozloučily a vydaly se k domovu. Orgové museli někam do města, takže nás ještě
přiblížili do civilizace.
Mrzí nás, že tento ročník byl tak těžký a že jsme ho nezakončily lépe. Ale jestli to půjde tímto směrem, tak tu opravdu nemáme
co dělat. Škoda. V Praze není žádná aspoň trochu lehčí šifrovačka, jako je tomu např. v Hradci. Tak jen, aby nám to aspoň tam
vydrželo.
Možná že se ale příští rok přeci jen s orgy uvidíme. Nabídly jsme jim pomoc při organizaci. Třeba ji využijí, protože co by to
bylo za Tapüry bez Trosek, že?!
Zapsala Romana
|
