V pátek jsme se všichni sešli u Terezky, abychom v sobotu ráno společně vyrazili do Hradce. Cesta do Hradce proběhla rychle a v pohodě jsme našli i Romanou vybranou restauraci pro polední posílení před začátkem hry. Tam nás ale malinko vypekli, když námi objednaná jídla donesli až těsně před začátkem hry.

Po startovní SMS přesně ve 12.00 hod. jsme rychle dojedly oběd, nechaly placení na Milanovi a začaly hledat cestu k Mořskému akváriu, kde hra začínala. Autobus naštěstí přijel za chvilku a my se nahlásily u orgů. Dostaly jsme pokyny ke hře, první šifru, lahvičku s živou a mrtvou vodou a černou obálku.

Po přečtení první šifry obsahující Leonardův životopis nám bylo hned jasné, že jsou v textu grafické chyby. Zkoušely jsme nejrůznější možnosti řešení formou morseovky a dalších věcí, ale nic nevycházelo. Skoro po hodině jsme proto otevřely malou nápovědu, která nám řekla, co jsme již věděly. A teprve chvíli poté Radka přečetla najednou jasný text, který tvořila první písmenka za chybou. Smutné bylo, že tento nápad padl daleko dříve, ale protože zřejmě nebyly označeny všechny chyby, nedával původně text smysl. Mezitím Romča s Romanou stihly ochutnat živou a mrtvou vodu s tím, že tekutina nemá žádnou vůni, zato naprosto hnusnou chuť.

Po tomto polovičním úspěchu jsme se Vydaly na další stanoviště k univerzitě a našly jsme zde druhou šifru. Ta obsahovala změt čísel, písmen i jiných znaků. Dlouho jsme nad ní bádaly, pak vystřihly malou a nakonec i velkou nápovědu, protože jsme princip šifry nepochopily. Vtip byl v tom, že se spojovala jednotlivá písmena abecedy umístěná uprostřed ostatních znaků.

Bílá věž v centru Hradce byla třetím stanovištěm. Míša s Romčou a Romanou se odvážně vydaly po schodech nahoru, Terezka s Radkou zůstaly dole. Z věže byl nádherný rozhled a hned jsme i objevily směrové cedule, které nám pomohly vyluštit tuto šifru. Jen s jejich přečtením byl trochu problém, protože Romčin dalekohled byl přeci jen moc malý a ten oficiální na věži zas trochu stávkoval. Pod věží jsme pak už bez problému vyluštily další stanoviště, ale o dalším postupu se muselo rozhodnout.

Na místo, o kterém Romča zjistila, že se jedná o hvězdárnu, jsme se měly dostavit přesně o půl šesté s tím, že je možné, aby se družstvo rozdělilo. Protože se doba nachýlila, tak jsme se rozdělily. Romana s Terezkou šly na další šifru a Míša s Romčou a Radkou se vydaly ke hvězdárně.
Na hvězdárnu dorazily o něco dříve a Radka nabrala nějaké letáky, které jsme si předem přečetly. Výklad v hvězdárně byl naprosto úžasný a po skončení jsme si měly nechat potvrdit účast na jednom z listů obdržených od orgů. To také přednášející udělala a zároveň k tomu přidala leták vypadající jako jeden z těch, které jsme předtím už četly. Proto jsme mu nevěnovaly pozornost a vyrazily k nedalekému Telecomu, kde mělo být následující stanoviště, jak psala SMS Romana s Terezkou. Očekávaly jsme, že šifra vztahující se k hvězdárně přijde později.

K našemu překvapení však u Telecomu naprosto nic nebylo. Po chvilce dorazila Terezka s Romanou, které se vracely z čtvrtého stanoviště, kde sbíraly indicie, ze kterých jim vyšlo, že další stanoviště bude mít něco společného s mobily a protože v přijatelné vzdálenosti se nacházel právě Telecoom, určily ho jako další stanoviště. Po přečtení šifry, kdy jsme nevěděly, kam dál, jsme tedy opět otevřely malou nápovědu a nevěřícně koukaly na nápovědu. Vzhledem k tomu, že nás začal tlačit čas a protože následující stanoviště končilo ve 20.00 hod., roztrhly jsme i velkou nápovědu, kde byl nápis Orlovna. Romča si vzpomněla, že jsme cestou z hvězdárny šly okolo Sokola, a tak jsme se rychlou chůzí vydaly zpět. Teprve u sokolovny, kde opětně žádné stanoviště nebylo, jsme si pořádně přečetly ulici a Romaně svitlo, že to bude Dům dětí, kteří orgové využívali i loni. Autobus jel za několik minut, ale i tak byl čas velmi na hraně.

Naštěstí jsme dorazily na místo včas a tam jsme zjistily, že černá obálka obsahuje negativ a živá a mrtvá voda je vývojka a ustalovač pro vyvolávání fotek. Jeden z orgů měl dost velkou legraci z toho, že jsme to ochutnávaly, nicméně že tekutiny slouží opravdu k jiným účelům. Romča s Radkou se chopily iniciativy a Míša s Romanou jim asistovaly jako držiči lahviček. Fotku jsme nevyvolaly úplně kvalitně, ale dalo se rozpoznat, co na ní je. Místo jsme našly i na mapě a vydaly se tam. Ještě předtím nás jeden z orgů upozornil, že pokud si nebudeme vědět s některou šifrou úplně rady, ať ji raději přeskočíme, střihneme si nápovědu a jdeme dál, protože konečná stanoviště jsou moc pěkná. Navíc jsme byly překvapeny tím, že jsme se na tomto stanovišti sešly se spoustou týmů a uklidnily se, že jsme na tom časově dobře.

Když jsme dorazily na další místo a zjistily, že hodně družstev chodí po barevných čárách a počítá, vzdaly jsme to, abychom zbytečně neztrácely čas a pak nám ve finále nechyběl, a po velké nápovědě se vydaly na další stanoviště.

Zde jsme šifru našli hned. Šifra obsahovala sestavu jedniček a nul a na to je odborník Terezka. Spočítala čísla na jednotlivých řádcích, ale dál jsme z toho nebyly moudré, čísla byla moc vysoká. Po střižení malé nápovědy jsme zjistily, že mimo dvojkové soustavy šifra obsahuje i další kódy. Ty naštěstí Romana měla, takže jsme se po vyluštění mohly vydat k rybníku, kde na nás čekalo další stanoviště.

Cestou jsme viděly utíkat okolo nás nějaké mladé lidi vypadající také jako soutěžící. Najednou jsme v dálce uviděly autobus a pochopily, proč oni tak utíkali. Po malé chvilce přesvědčování jsme Romaně domluvily a utíkaly též. Cesta k rybníku nebyla nejkratší a jezdil tam jen jeden autobus a už bylo docela pozdě na krátké intervaly, takže se nám ta malá chvilka utíkání vyplatila. Břízu na západním břehu jsme objevily hned a princip šifry také celkem rychle. Radka trojúhelníkem narýsovala kolmé čáry přes rozházená písmenka a pak už byla hračka přečíst text.

Na místo dalšího stanoviště jsme dorazily v pohodě, ale ať jsme hledaly, jak chtěly, nemohly jsme nic najít. Až Terezka objevila zvonek s logem hry. Po krátké chvíli přišla organizátorka a přinesla krabici vepředu se dvěma otvory. Po hmatu jsme zjistily, že se jedná o klávesnici, která má odstraněné některé klávesy. Všechny jsme si to vyzkoušely a napodruhé daly dohromady správné heslo.

Za heslo jsme si odnesly od orgů krabičku puzzle s krtečkem. Sestavit je byla hračka a na druhé straně jsme objevily nápis „Už jste skoro v cíli.“ Dle pokynů to bylo poslední stanoviště a my rozpačitě koukaly a nevěděly, co dál. Romana se šla zeptat nenápadně organizátorky, zda je to opravdu poslední šifra.
Pak Terezku napadlo, jestli není třeba něco napsáno na puzzle nějakým tajným písmem mimo jasně viditelného nápisu. Že se to třeba nasvítí baterkou a pak to bude ve tmě svítit. Proto jsme puzzle sestavily ještě jednou a Romanu pak napadlo na ně posvítit svou speciální UV baterkou, kterou měla náhodou sebou. Objevil se nápis a heslo ke konci hry. Ale některá písmena hesla bylo nutno ještě doplnit. Byly jsme trochu zmatené.