|
Zpět
Zpět na hlavní stránku
|
Noc Tapürů 3
26. - 27. 9. 2009
Start - Stromovka
Na start jsme dorazili ve dvou skupinkách. Já, Romča, která u mě spala, aby nemusela brzy ráno vstávat, a Míša, která k nám
dorazila kolem jedenácté. Šly jsme od nás pěšky, takže jsme si udělaly pěknou dopolední rozcvičku. Druhou skupinku tvořila
Terezka s Járou, kteří přijeli do Tróje autem a pak přišli přes most od ZOO k nám těsně před startem, že už jsme měly starost,
zda skutečně dorazí. Na start přijel na kole nečekaně i Petr, který měl ten den v plánu cyklo výpravu a chtěl nás na startu
podpořit svou přítomností.
Zaregistrovali jsme se a obdrželi obálku, kterou jsme měli otevřít až na stanovený pokyn. Kvůli tomu, že nedorazily všechny
týmy včas, start se trochu posunul.
Na určený pokyn jsme otevřeli obálku a přečetli si pravidla a pokyny k úvodní hře. Až jsme pochopili, oč jde, rozdělili jsme
si úlohy. Petr nám vymyslel úvodní slovo „brambora“, Jára sbíral písmenka od ostatních a my jsme se rozběhly s našimi písmenky
k ostatním týmům. Někde jsme musely trochu déle čekat, jinde to šlo rychle, ale vcelku brzy jsme získali určený počet papírků
na výměnu za jízdenku a úvodní indicie k pomocnému heslu. Že slova nejsou samotná hesla, jsme zjistili až později, ale hned nám
bylo podezřelé, že by nám orgové dali tolik hesel skoro zadarmo. Obdržená jízdenka potvrdila naši teorii, že pojedeme někam za
Prahu vlakem.
Rozloučili jsme se s Petrem a vydali jsme se na nádraží, kde se postupně začaly shromažďovat všechny týmy. Zde jsme získali
od orgů první šifru a mapu.
1. stanoviště - nádraží Praha-Bubeneč
Po přečtení úvodního popisu se nám šifra nějak nepozdávala. Moc jsme nevěřili tomu, že máme skutečně jet vlakem do Řeže, která
byla uvedena na jízdence. Navíc Řež ani nebyla na mapě, kterou jsme dostali od orgů. Jára prohlásil, že do vlaku nastoupí pouze
tehdy, když nastoupí nadpoloviční většina týmů, a jal se text prozkoumávat a aplikovat popis na místa u nádraží. Nechali jsme se
Járou zlákat a vydaly se za ním. Do odjezdu vlaku zbývalo dost času, takže jsme nebyly proti. Ale když jsme viděly, tedy neviděly
žádný jiný tým, který by dělal něco podobného, dál se nám nechtělo. Jára šel tedy ještě kousek sám a my se vrátily na nádraží.
Na nádrží zatím všechny týmy seděly a luštily vedlejší úlohy, kterými se Jára nechtěl zatím zabývat, že až na ně dojde čas, že
je zatím nepotřebujeme. My bychom se jimi třeba i zabývaly, ale nějak jsme nevěděly, jak na ně.
Za chvíli jsme viděli orgy, kteří si nesli svazek skutečných jízdenek a chystali se k vlaku. I ostatní týmy se začaly chystat.
Nastoupili jsme tedy do vlaku, který po nástupu cca 230 dalších lidí měl co dělat, aby se vůbec rozjel. Z našeho týmu jsme
všichni získali místa k sezení, jelikož jsme náhodou stáli na peróně pěkně v místě, kde měl vlak, když zastavil, dveře. Takže
cesta nám příjemně ubíhala a ani se nám nechtělo v Řeži vystupovat. Navíc jsme byli úvodní šifrou nešifrou trochu zmateni.
Nedovedli jsme si představit, že se všichni najednou vydají na malém nádraží kamsi podle uvedeného popisu, a čekali jsme v tom
nějakou záludnost, jen jsme zatím nevěděli jakou.
2. stanoviště - nádraží Řež
Po vystoupení z vlaku jsme spolu s ostatními zmateně pobíhali po nádraží a nevěděli, co vlastně hledáme. Až po nějaké době jsem
si všimla, že věty nejdou nějak po sobě a je třeba je seřadit. To už ale volal Jára, který se od nás nepozorovaně odpojil, že je
na druhé straně mostu a našel něco zajímavého. Šly jsme tedy za ním a kromě mapy vsi jsme uviděly i Petra. Ten se jel projet a
náhodou zvolil tento směr. V Řeži si zašel na pivko, a když se už chystal odjet, uviděl venku spoustu lidí s batůžky. Šel se
podívat, co se to děje, a potkal Járu.
Spolu s Járou jsme seřadili popis cesty a vydali jsme se podle něj. Konečně jsme věděli, co máme dělat a hledat. Romča s Míšou
se pak vydaly k rouře pro šifru a my zatím čekali na nádraží. Petr už mezitím odjel na svůj výlet. Po chvilce se holky vrátily a
Romča se nabídla, že dojede pro jistotu do Roztok pro nápovědu, protože věděla, že za chvíli pojede tím směrem vlak.
Na první šifře byly nějaké trojúhelníčky, tak jsme se rozhodli, že je rozstříháme. Moc jsme je ale nemohli rozkládat, protože
vždy, když projel okolo vlak, tak hrozilo, že o ně přijdeme. Zatímco jsme si trojúhelníčky různě skládali, všimla jsem si, že je
na šifře napsáno 2a a tu mi teprve došlo, že nám jaksi chybí 2b a 2c, které se budou nacházet v dalších popisovaných rourách.
Vydaly jsme se tedy s Míšou pro ně. Podél řeky sedělo spoustu týmů a stále luštilo.
Vrátily jsme se na nádraží a dostříhali zbytek. Ovšem čím víc jsme měli kousků, tím byla situace horší. Týmy z nádraží mizely a
nám se zdálo, že jsme udělali někde nějakou chybu a že jsme neměli trojúhelníčky vůbec stříhat. Mezitím se k nám vrátila s
nápovědou Romča pěšky po kolejích. A protože se žádné týmy na nádraží ze směru od rour už nevracely, vydali jsme se podél řeky
směrem k rourám, abychom se znovu podívali na šifru v celku, jestli jsme něco nepřehlédli.
Až jsme se znovu posadili, napadalo mě, že některá slova mají něco společného a začali jsme je dávat do dvojic nebo dokonce do
trojic. Nebylo to moc systematické, ale přesto nám začala vycházet nějaká písmena. Terezka se této činnosti moc neúčastnila, i
když vlastně ten prvotní nápad byl její, když upozornila na to, že nápověda „ulice“ je třeba seriálem - slovem uvedeným v
trojúhelníčku. Navíc pořád upozorňovala na to, že je třeba se držet stanoveného harmonogramu a že už jsme trochu moc nad
limitem.
Před hrou, když nám orgové sdělili, kolik nás bude čekat stanovišť, jsem totiž rozpočítala celkový čas herní doby mezi jednotlivá
stanoviště, aby nedošlo k tomu, co nás potkalo na jaře na Sešlosti, že by nám chyběl na konci hry čas a nedošli bychom.
Stanovila jsem tedy limit, do kdy je třeba jednotlivá stanoviště opustit.
Nyní, jelikož se jednalo teprve o první šifru a já měla radost, že vím, jak na to, jsem nechtěla ustoupit s tím, že ztrátu pak
u další šifry doženeme. Navíc nesoulad s harmonogramem byl částečně způsoben i tím, že jsme dlouho čekali na vlak. Proto mi
Terezka svými řečmi o volání o řešení lezla pěkně na nervy.
Míša psala slova, která jsem jí diktovala a označovala písmenka, která vycházela. I když jsme měli jen pár písmen, došli jsme k
názoru, že půjdeme do Úholiček ke škole. Když jsme vyrazili, tak jsme uviděli před sebou i několik dalších týmů, takže náš směr
byl určen dobře. Horší to bylo ve vsi, kde jsme přesně nevěděli, zda slovo škola je správně, navíc nám jedno slovo chybělo.
Naštěstí však Míša šifru brzy náhodou objevila.
3. stanoviště - Úholičky Peklo
Terezka s Járou si chtěli dát v místní minihospůdce čaj, ale bohužel ho neměli. Nemohli si sednout ani se svačinou na zahrádku,
paní hostinská je nekompromisně vyhodila, že zahrádka není žádným veřejným parkem. Proto si šli sednout na nedalekou stráňku.
Já jsem si dala pivo, takže jsem svačinu na zahrádce mohla v klidu sníst. Než jsem dojedla a dopila a došla ke zbytku týmu, měli
už vyluštěno. Terezka vzala šifru jen tak zkusmo zepředu a Míša od konce a oběma to docela jednoduše nakonec vyšlo.
Když jsme věděli, kam jít, sbalili jsme se a chystali k odchodu. Tu nás však minul bus. Chvíli jsme litovali, že jsme ho nestihli
a nezkrátili si tak cestu do další vsi, ale později jsme tomu byli rádi. Týmy, které jely busem, se pak musely notný kus cesty
vracet, navíc další stanoviště nebylo vůbec daleko.
4. stanoviště - Velké Přílepy rybník
Rybník jsme objevili hned na kraji vsi. Navíc u něj bylo krásné posezení, které jsme hned využili. Terezka nám zde nabídla za
úspěšné vyluštění minulé šifry výborné pitíčko. Posilnili jsme se a pustili se do další šifry, která měla podobu křížovky s
tajenkou. Díky Járově znalosti angličtiny nám to šlo docela dobře. Luštění jednotlivých slov nás velmi pobavilo, že jsme luštili
a doplňovali zbylá slova ještě cestou k další šifře, i když už jsme tajenku měli.
Došli jsme na náměstíčko, kde jsme se šli podívat na zastávku, jestli náhodou nejede nějaký bus dál. Koukla jsem se na jízdní
řád a sdělila ostatním, že další bus jede cca za hodinu, a to jsme rozhodně čekat nechtěli. Ovšem po druhém kouknutí a zjištění,
kolik je skutečně hodin, jsem zjistila, že bus nám jede asi za pět minut. Na další stanoviště to bylo docela daleko a 10 Kč za
jízdenku bylo dost dobře investovaných.
5. - 9. stanoviště
|
