Cesta ubíhala dobře a s dostatečným předstihem jsme dorazili do Hradce. Zaparkovali jsme auto v neplacené zóně a šli do centra, kde jsme měli v úmyslu v nějaké hospůdce čekat při obědě na startovní info. Jediným zádrhelem začínajícího dobrodružství bylo to, že jeden ze tří automatů, který měl vydávat celodenní jízdenky, nefungoval. A další byly daleko. To nás ale nemohlo zastavit a později jsme řešili situaci kupováním jednotlivých jízdenek přímo u řidiče. O moc dráž nás to naštěstí nevyšlo.

V centru města jsme obešli několik hospůdek. Naše osvědčená, kterou jsme navštívili již při Sově, měla zavřeno, a z ostatních jsme si nemohli nějak vybrat. Nakonec nás zlákala jedna obyčejná, která nabízela domácí bramboráky. Bohužel po objednání pití nám bylo sděleno, že venkovní nabídka neplatí. Museli jsme si vybrat něco jiného. Ale i tak jsme se celkem dobře najedli a netrpělivě čekali na SMS.

Konečně přišla. Na mapě jsme zjistili místo startu i to, jakým busem se tam dostaneme a vydali jsme se na zastávku. Tam jsme potkali také jiné družstvo, které se stejně jako my před chvílí bezvýsledně dožadovalo jízdenek z automatu.

Vystoupili jsme na správné zastávce a začali obcházet domy. Naštěstí jsme zahlédli hlouček na druhé straně ulice, takže jsme start našli bez problémů. Od orgů jsme dostali první balíček šifer a šli si sednout před Alberta na trávník. Prošli jsme spoustu papírů a zkoumali, co luštit nejdřív.

Na prvním papíře byl čárový kód a Terezka zkušeným okem poznala skrytý text. Když nám ukázala, jak na to, mohli jsme si také přečíst text „časopis 25. 11.“ Chvíli jsme po sobě koukali a já pak říkám, že onen den má svátek Kateřina. A po další chvíli mi dochází, že jeden z časopisů se jmenuje Katka. Máme tedy řešení, ale nevíme, co s ním. Rozhodujeme se tedy pro koupi časopisu. Že je to správné řešení zjišťujeme záhy, v obchodě mají všechny Katky vyprodané.

Je sobota po poledni, jsme na neznámém sídlišti a v jediném obchodě v okolí nemají to, co potřebujeme. Rozhodujeme se, že tedy zajedeme do nedalekého Tesca, protože o jiných otevřených obchodech nevíme. Cestou na zastávku busu naštěstí potkáváme ještě otevřenou trafiku a časopis získáváme.

Dalším papírem ze sady je list s roztroušenými čtverečky. Terezka již cestou na stanici čtverečky vystřihuje, že se budou určitě hodit na nějaký text v časopise.
Celý časopis tedy prolistujeme, ale nic se nám nehodí, protože čtverečky jsou větší než většina písmen. Proto časopis procházíme ještě jednou a najednou si všímám křížovky. To je ono. Sedáme si na lavičku a překotně luštíme křížovku. V tolika lidech a tak rychle jsme snad ještě nikdy žádnou křížovku neluštili. Vyšlo nám několik písmen, ale ať koukáme, jak koukáme, nějak nic nevidíme. Po chvíli na to kouká Radka a říká, že vidí „Pevnost Josefov“.

O tom, že pevnost je v Jaroměři kus od Hradce, víme, byli jsme tam dokonce před několika lety, ale nechceme věřit, že máme opustit Hradec a jet tak daleko. Terezka přeci jen zjišťuje na netu spojení. Vlak jezdí každou půlhodinu a cesta trvá jen 15 min., takže se rozhodujeme, že tam tedy vyrazíme.

Po tomto rozhodnutí vzniká v týmu první spor. Část chce jet autem, část vlakem. V pravidlech auto přímo zakázáno není, ale je tam uvedeno, co je jen povoleno (auto tam samozřejmě není), proto prosazuji vlak. Terezka s Milanem však nejsou moc pro. Později ustupují ale s tím, že se tedy pojede vlakem, ale oni že zůstanou v Hradci. Do poslední chvíle nevíme, kolik koupit lístků, Milanovi se do Jaroměře nechce. Učiníme na něj však malý nátlak a odjíždíme vlakem všichni. Při jízdě dochází SMS od orgů pro všechny týmy, že další stanoviště je vzdáleno cca 15 km od Hradce. Aspoň máme potvrzeno, že nejedeme zbytečně.

V Jaroměři jsme vystoupili sami, asi nás shánění časopisu zdrželo a ostatní už jsou před námi. Nevíme ani, kolik je celkem týmů.
Zjišťujeme, že pevnost je od nádraží trochu daleko a Terezka opět vyčítá, že jsme nejeli autem. Navíc v Jaroměři bloudíme a pevnost nemůžeme najít.

Po delší době jsme nakonec na místo dorazili. Jaké je naše překvapení, když tu vidíme spoustu týmů, které se tváří tak, že tu jsou už dlouho a že nemůžou nic najít. Obcházíme pevnost a porovnáváme mapu s mapou opevnění. Nějak nám to nesedí a docházíme k názoru, že mapa není mapou pevnosti, ale celého města a že do podzemí nemá cenu ani chodit. Bohužel ale v 16.00 hodin je poslední prohlídka, proto ji já a Radka raději absolvujeme, ale jsme přesvědčeny, že zbytečně. Návštěvníky prohlídky pevnosti tvoří většinou členové ostatních týmů. Vcházíme do podzemí a zbytek týmu se zatím snaží venku najít šifru.

Já s Radkou si užíváme prohlídky. A k našemu velkému překvapení v kasematách nalézáme nakonec i tři čísla, která jsou nutná do šifry. Po prohlídce spěcháme ke zbytku týmu, který mezitím úspěšně našel šifry a dokonce Terezka s Romčou už i část vyluštily. Nevíme, zda se máme vrátit do Hradce hned nebo ještě luštit na místě, ale čas uzavření dalších stanovišť nás žene vpřed. Nechceme již cestou k nádraží obcházet pole, proto míříme přímo přes něj. Kromě času nás žene i zatahující se obloha, která nevěstí nic dobrého. Za prvních kapek deště přebíháme koleje a dobíháme na nádraží. Vtom se pořádně rozprší. Vlak jede za 10 minut.

Nasedli jsme do vlaku do Hradce a zamířili na další stanoviště, které jsem mezitím spolu s Milanem vyluštila z překreslených tras MHD. Chybí nám však vyluštit jedna šifra. Na dalším stanovišti nacházíme šifru č. 8 a zjišťujeme, že jsme tedy vynechali 6 a 7. Pohled na hodinky nás utvrzuje v tom, že stejně nemáme šanci vynechané šifry nalézt, jelikož stanoviště se zavírají v 19.00 hod. a to je za pár minut. Ptáme se orgů, co máme dělat. Odepisují nám, že máme použít absolutní nápovědu. Z ní získáváme heslo pro šifru, na které právě jsme. Šifra je to zapeklitá, a je k ní potřeba připojení na net. Bohužel nejsme technicky dobře vybaveni, proto voláme o pomoc příteli na telefonu, který nažhavil net a během chvíle dostáváme místo dalšího stanoviště.

Mezitím si Milan odskočil do nedalekého houští a po jeho opuštění nám předvedl tanec svatého Víta spojený se striptýzem. Šlápl totiž do mraveniště a mravenci na něj bleskurychle zaútočili. Proto byl rád, že opouštíme toto stanoviště.

Další stanoviště je vzdáleno cca dvě stanice busu, tak se vydáváme pěšky, abychom se také trochu prošli. Po přejití mostu hledáme zmíněnou ulici, ale nějak nám to nesedí. Proto vytahujeme mapu a zaměřujeme znovu. Teprve teď zjišťujeme, že jsme přešli přes úplně jiný most a jsme tudíž od dalšího stanoviště dál, než je zdrávo. Nepanikaříme a vydáváme se oklikou správně.

U školy nacházíme pootevřené okno, ze kterého se linou divné zvuky. Posloucháme a snažíme se zvuky identifikovat. Něco dáváme do kupy, ale nevychází to. Milan je nějak unaven a nabádá nás ke střižení nápovědy. Nějak se mi do toho nechce, ale déle tu zůstávat také ne. Tu potkáváme naše staré známé, družstvo, se kterým se stále někde míjíme. Jedním jejich členem je org z loňské Sovy, který nás v noci pěkně doprovázel a dokonce si na nás i pamatuje. Sdělují nám, že také střihli a čekají, až střihneme i my. Nedůvěřivě na ně hledíme, čekáme nějakou záludnost a ta v zápětí skutečně přichází.

Sotva jsme střihli, vyráží tým ke zvonku a zvoní. Chudáci nemohli přes nás na další stanoviště, které se nachází ve škole, před kterou sedíme. Škoda této šifry. Kdybychom identifikovali vypouštění vody jako umyvadlo, tak bychom to možná dali. Legrační je, že u zvuku z počítače, který jsme nemohli nejdříve identifikovat, řekla Romča, že jí to připomíná něco jako error a ono to skutečně E bylo. Šli jsme tedy také zazvonit a od orga jsme dostali další balík šifer. Chválíme mu průběh hry a míříme na další stanoviště.

Přesunujeme se na Velké náměstí v centru, které z minula i z dnešního hledání hospod už docela dobře známe. Obcházíme ho a hledáme uvedený nápis, který brzy najde Milan na morovém sloupu. Ujasňujeme si, kam podle času půjdeme, a velení se ujímá Milan s Radkou a odpočítávají kroky. My za nimi jim skoro nestačíme.

Cestou potkáváme naše staré známé sedící na zemi. Ani nás nenapadá, že by nevěděli. Mysleli jsme, že jen odpočívají. Až z jejich reportáže se dozvídáme, že jsme skutečně byli chvíli před nimi. Radka přeskakuje plot, poslední překážku, a máme další stanoviště.

Přecházíme na stanici busu, kam za námi dochází za chvíli další dva týmy. Cestou nás překvapuje, že každý tým vystupuje na jiné zastávce. My ovšem na té nejlepší a stanoviště nacházíme velmi brzy.

S grafickými šiframi míváme dost často problémy. Sice nám začala vycházet nějaká písmenka, ale pořád to nebylo ono. Až pohled na mapu nám pomohl a my získali další místo. Pro domácí týmy to byla hračka a ani nemuseli luštit, my si to museli prostě poctivě dát.

Další stanoviště je již za hranicemi města, bus končí za jednu stanici, navíc je večer a jeho interval je 30 minut. Vyrazili jsme tedy pěšky. Potěšující je, že máme dost času. Poslední vyluštění stačí poslat orgům formou SMS do půlnoci, takže jsme si jisti, že stíháme.

Došli jsme na kraj lesa a už byla pěkná tma. Vyrazili jsme všichni společně a našli první indicii a po chvíli i další. Začali jsme tušit, co bude závěrečným heslem, ale chtěli jsme mít jistotu, proto jsme se na poslední dvě indicie přeci jen rozdělili. Čas ukončení hry nás netlačil, ale potřebovali jsme stihnout poslední denní bus do cíle.

Asi 45 minut před půlnocí jsme odeslali závěrečné heslo a byli jsme ujištěni, že jsme úspěšní. Ulevilo se nám. Dokončili jsme další hru, jedno na kterém místě, ale včas. Navíc jsme se dobře bavili a v luštění jsme byli docela úspěšní.

V autobuse jsme se dohodli, co dál. My čtyři děvčata odcházíme do cíle, Milan jde pro auto. Bohužel musel kousek pěšky, protože mu už nejel správným směrem žádný bus.