Druhého turnusu letní školy se zúčastnilo jedenáct Trosek
- Romana, Petr, Terezka, Milan, Karel, Dáda, Pavel, Jiřík, Vláďa, Martin a Světlana.

Zpět

Zpět na hlavní stránku

16. LETNÍ ŠKOLA COUNTRY TANCŮ
(bez bojovky)
1. - 8. 8. 2009

Rok 2009 byl pro letní školu přelomový, protože se Bob s Jitkou rozhodli, že zkusí letní školu rozdělit na dva termíny. První turnus byl spojen s bojovkou a druhý byl bez bojovky zato se soustředěním pro muzikanty, kteří se chtěli přiučit něco z Old time music. Večer pak muzikanti hráli k tanci, co se nově naučili, a po tanečních lekcích v altánku pak ještě dlouho hráli a zpívali už jen pro svou a naši potěchu. Lekcí na kytaru se zúčastnil i Milan.

Taneční program byl z části totožný s prvním turnusem, ale některé tance byly obměněny. Kromě klasického country se tancoval jako na prvním turnusu Čardáš, Valčík Johanna Strausse a Skotská čtverylka, nově byla zařazena výuka České besedy, tanců Hořčice, Grizly Trot, Grand Polonaise, Starodávného tance Těšinok a některých lehkých lidových tanců a zcela nově se učila Lousina polka a některé nové mexické tance.

A protože se nekonala bojovka a některé taneční hodiny jsme se rozhodli vynechat, měli jsme spoustu času na společenské hry, koupání v rybníce a výlety do blízkého i vzdáleného okolí. Někteří dokonce vyzkoušeli i Tarzanovu dráhu a obveselili svými výkony tak všechny přihlížející. Hlavně Karel se na ní vyřádil ke své i naší spokojenosti. Tolik jsme se už dlouho nezasmáli.

Počasí bylo dobré, takže jsme si užili všeho po libosti. Několikrát jsme si zašli do Zbraslavic na vynikající točenou zmrzlinu a zahráli jsme si tam i kulečník v místní hospodě. Také jsme si prošli závěrečnou etapu bojovky, kterou jsme uzavřeli tradičně zmrzlinovým pohárem. A jednou jsme zcela náhodou díky Milanovi objevili ve Zbraslavicích místní atrakci - úzkorozchodnou malodráhu, kde jsme se mohli projet vláčkem s milým panem stojvůdcem.

Kromě Zbraslavic jsme zavítali i do nedaleké huti Jakub v Tasicích, která je jednou z nejstarších skláren v Evropě. Byla založena v 18. století a nyní slouží jako skanzen. Natáčel se zde seriál Synové a dcery Jakuba Skláře. Sklárnou nás provázel její bývalý zaměstnanec, který nám vyprávěl spoustu zajímavých zážitků z provozu. Vše jsme si mohli osahat a vyzkoušet a pak jsme si mohli i něco koupit v místním obchůdku.
Cestou zpět jsme objevily s Terezkou nedaleko Zbraslavic romantické zákoutí několika rybníků, na kterých plavaly kachny, husy a volavky.

Dalším zážitkem byl pěší výlet do údolí Vrchlice. Je to romantické skalnaté údolí plné přírodních krás, technických zajímavostí i historických památek, které je v rámci Česka zcela unikátních. Toto údolí si zamiloval už v 19. století Emil Frída, a to dokonce natolik, že si od něj vypůjčil své druhé umělecké jméno - Jaroslav Vrchlický.

Skály v údolí jsou plné temných otvorů štol, odvalů, hald a výsypek a podobně hustá je i koncentrace místních vodních mlýnů, se kterými jsme se setkávali v podstatě za každým říčním ohybem. Některé jsou přestavěny na obydlí, jiné na rekreační objekty, z dalších se zachovaly monumentální ruiny a po jiných již nezbylo vůbec nic. Jako zříceniny hradů působí ruiny mlýnů Cimburk a Šimákov nedaleko pod hrází Velkého rybníka, který mlýnům zajišťoval dostatečný průtok vody.

Velký rybník tvoří jeden z nejvýznamnějších krajinných prvků v údolí Vrchlice. Vznikl už ve středověku a to jako zásobárna vody pro pohon strojů v kutnohorských dolech. Obnoven byl pak roku 1850 kvůli mlýnům. Spíše než rybník se však hodí označení přehrada. Hráz dosahuje výšky 16 m, délky 80 m, vodní masa má objem 299 tis. kubíků a plochu 96 ha. Ozdobou rybníka jsou vysoké skalní stěny, které v levém údolním svahu vystupují doslova kolmo z vody. Neméně zajímavou přírodní ozdobou Velkého rybníka jsou dva vodopády (cca 4 a 8 m), které vznikly na protilehlých postranních výpustích při bocích hráze. Přestože se jedná o výtvory umělé, dokonale splynuly s okolním přírodním prostředím a působí naprosto autenticky. Navíc na rozdíl od ostatních českých vodopádů mají většinou pořád dostatek vody.
U Velkého rybníka jsme si oddychli v restauraci při výborném pivku a pak se vydali na zbytek cesty, kdy jsme si mohli ještě natrhat žluté a červené špedlíky.

Závěrečný večer nám k tanci zahrála Stará almara společně s účastníky hudebního kurzu, a tak se nám poprvé v dějinách letní školy poštěstilo tančit na Old time music orchestr. Bylo to úžasné, a proto se těšíme již na další letní školu nejen s bojovkou ale i se Starou almarou.

Zapsala Romana

Zpět do kroniky