Po loňském úspěšném dosažení cíle v naší první šifrovací hře, kterou jsme dokončili i přes značnou časovou penalizaci díky vybrání několika řešení, jsme se rozhodli, že se zúčastníme další hry.
Tým byl z větší části v jiném složení, ale základ týmu tvořily již zkušené hráčky Romana a Terezka (kromě Tapírů jsme šly i letošní Pardubickou hru). Dalšími členy týmů byl Pavel, Milan a Romča.

Nejprve jsme uvažovali o jízdě autem, to když jsme byli jen čtyři, ale pak jsme doplnili ještě posledního člena a bylo nás pět, a to se nám zdálo do auta moc. Navíc jsme chtěli dojet nejen tam, ale hlavně zpět a nevyspalému a unavenému řidiči jsme moc nevěřili. Proto jsme zvolili pohodlnou cestu vlakem. A jelikož jsme nikdo z nás v Hradci Králové nebyl, vyrazili jsme již ráno.






Zpět

Zpět na hlavní stránku

Hradecká sova
6. - 7. 9. 2008


9:07 hod. - Odjezd z Masarykova nádraží
Na nádraží jsme se sešli v určený čas a zanedlouho přijel i vlak, ve kterém jsme obsadili jedno volné kupé a pohodlně se usadili. Sice jsme seděli ve vagónu pro rodiče s dětmi, z čehož byla Terezka celou dobu nervózní, ale vlak nebyl zas tak plný, aby to někomu vadilo. Jen další stanici k nám přisedl jeden pán a asi byl z našeho hovoru dost zmaten, jelikož jsme se bavili pro něj jistě nesrozumitelnou řečí.

Hradec nás přivítal sluníčkem. Tak jsme vzali těžké baťohy a vyrazili do města. Zorientovali jsme si mapu a stanovili první cíl Velké náměstí. Cestou jsme zjistili, že se právě tento víkend konají nějaké slavnosti, tak jsme si mohli projít i trh a zahlédli jsme různé kostýmované postavy.

*


Po malé procházce jsme se rozhodli, že zajdeme na oběd. První nás z venku upoutala budova pivovaru s restaurací a vlezli jsme tedy dovnitř. Bohužel nás moderní interiér spíše odradil a ani jídelní lístek to nenapravil, tak jsme restauraci opustili. Další pokus už byl úspěšný a našli jsme si krásnou hospůdku blízko náměstí s venkovní zahrádkou s ruským kuželníkem, který někteří hned vyzkoušeli. Jídlo tu měli moc dobré a hlavně tu točili Svijany a černá Kněžna je jedno z nejlepších černých piv, takže jsme si s Romčou daly pěkně do nosu. Terezka nám dovolila jen dvě piva z obavy, že bychom příjemnou restauraci již nechtěly opustit, ale i tak jsme byly spokojené. Pak jsme prošli náměstím, koupili nějakou sladkost na trhu a šli hledat autobus směrem ke startu.

Zanedlouho jsme dorazili na start, kde již bylo v malém parčíku u nádraží dost tří až pětičlenných skupinek a další lidé s baťohy stále přicházeli. Našli jsme si pohodlné místečko, kde jsme na celtě relaxovali a očekávali začátek hry.

Start